„V tréninku se děti musí především bavit,“ uvědomuje si trenér přípravky David Tauš

Davide, můžeš se na začátek představit? Jaká je tvoje sportovní minulost?
„Od malička jsem byl rodiči vedený ke sportu. V 8 letech jsem začal hrát lední hokej za místní KLH Chomutov, za který jsem nastupoval v mládežnických kategoriích. Později jsem hrál dvě sezóny v kategorii juniorů za HC Most, kde jsem také po ukončení hráčské činnosti odstartoval svoji trenérskou dráhu u mládeže. Během trenérské činnosti jsem dostudoval Sportovní gymnázium v Mostě. Nyní trénuji od základny po 3.třídu.“

Jak jsi se dostal k florbalu?
„K florbalu jsem se dostal přes Bocu (Martin Bocian). Známe se z doby, kdy jsem hrál v dorostu za KLH Chomutov. Po nějaké delší době jsme spolu mluvili a řeč došla až k florbalu. Boca mi nabídl se přijít podívat na trénink přípravky. Po tréninku jsme si na chvilku sedli a během našeho rozhovoru přišla nabídka trénovat nejmenší florbalisty. Bez nějakého dlouhého rozmýšlení jsem jeho nabídku přijal.“

Jde nějak porovnat trénování malých hokejistů a florbalistů?
„Tak určitě… (haha). Poslední měsíce se mi lépe pracuje s malými florbalisty. Tréninky se odvíjí od chování hráčů na tréninku, o jejich přístupu k tréninku a chuti něco dokázat. Tohle všechno vidím u florbalistů!!!“

Trénuješ přípravku. Co tě na práci s nejmenšími dětmi nejvíce baví?
„Na práci s nejmenšími mě nejvíce baví, že pokud děti mají autoritu k dané osobě, tak je to s nimi o dost jednodušší. Děti si rády hrají a jsou dost soutěživé. Trénink co trénink vidím na dětech zlepšení a to mě těší nejvíce na této práci – dětská radost.“

Co je pro tebe v tréninku důležité? Jakým způsobem se snažíš děti vést?
„Nejdůležitější je, aby ten trénink bavil děti. Samozřejmě nemůžeme pořád dělat, co oni chtějí, ale snažíme se poskládat daný trénink, aby je bavil. Základem tréninku jsou hry a soutěže. Pak následuje koordinace pohybu (motorika - např: běžecká abeceda, gymnastika, švihadla atd.), aby vždy něco bylo v daném tréninku v malé míře. To si myslím, že u dětí je dost podstatná věc, vždyť dnešní děti ani pořádně neumí kotrmelec. Dále následuje specializace florbalu. Děti se snažíme vést takovým způsobem, aby si každý vážil každého. Zakládáme si na dobrém kolektivu, kamarádství, slušném chování a vážení si dospělého. Když to shrneme, tak se snažíme připravit děti na život, aby z nich vyrostli dobří lidé.“

Letos poprvé hrajeme s dětmi mistrovské turnaje. Jak jsi spokojen s prvními turnaji?
„Po pravdě se musím přiznat, že jsem ze začátku byl proti, protože znám některé trenéry, kteří hrají pouze na výsledky. Ale po prvním turnaji jsem svůj názor změnil a jsem rád, že jsme náš tým do letošní soutěže přihlásili. Sice jsem měl trochu pesimistické pocity před naším prvním domácím turnajem, ale moji svěřenci mě velice překvapili. Velice se mi líbila jejich bojovnost a kolektivní hra. Další zbylé turnaje hodnotím jedině kladně. Poslední dva turnaje jsme nepoznali hořkost porážky. S kolegou Erosem (Erik Demi) jedeme na trénincích pořád to samé od začátku září a nic na tom nebudeme měnit. Naše filozofie je taková: „Chceme kolektivní hru po dětech a aby florbal děti pořád bavil“. Nehrajeme na výsledky, nebo jedince!!!“

V rámci Severské výzvy, čili souboje Tatranu a Vítkovic v Chomutově, jsi s dětmi sehrál v jedné z přestávek modelový zápas. Jaký to byl pocit hrát před tolika diváky?
„Na to se zeptejte dětí, které to modelové utkání hrály. Když přišla možnost hrát modelové utkání při Severské výzvě, byl jsem za ní moc rád. Za prvé jsem věděl, že to bude obrovský zážitek na celý život pro ty děti. Sám jsem modelové utkání zažil v hokeji, když jsme při domácím utkání KLH Chomutov šli hrát na led a v hledišti bylo tenkrát 1300 diváků. Za druhé mohly děti během utkání vidět extraligu ve florbale v Chomutově a to přímo jediné dva týmy, které v historii soutěže získaly mistrovský titul. Já jsem si atmosféru osobně užil, jak na hřišti při modelovém utkání mých svěřenců, tak na tribuně při souboji Tatranu a Vítkovic.“

Čeho bys chtěl ve své trenérské kariéře dosáhnout?
„Tak samozřejmě, že jako každý trenér mám pár cílů, které bych si ve své trenérské kariéře chtěl splnit. Rád bych klubu pomohl vychovat nové nadějné hráče do Á-týmu, kteří by vybojovali Autocont extraligu.“

Máš možnost vychovávat další budoucí florbalové naděje. Jak vidíš budoucnost tohoto sportu v Chomutově?
„Já budoucnost tohoto sportu vidím jedině pozitivně. Každou sezónu máme víc a víc členů. To si myslím, že je první základ úspěchu. Můj názor je takový, že za poslední roky florbal v Chomutově šel rychle nahoru. A-tým má sezónu dobře rozehranou. Juniorka hraje G2 ligu. A v dalších mládežnických týmech se má z čeho brát.“