C H O M U T O V - Představujeme další posilu pro následující sezónu. Do Chomutova má nakročeno devětadvacetiletý Jiří Pecháček, který od začátku své florbalové kariéry hájil barvy litvínovského Bivoje. Urostlý obránce trénuje společně s chomutovským týmem a v úterý poprvé oblékne červenočerný dres v přátelském utkání proti Liberci.
Jiří, tvoje florbalová kariéra je úzce spojena s litvínovským klubem. Nyní máš nakročeno do Chomutova, dlouholetého rivala. Co tě přimělo změnit působení?
„V Litvínově jsem hrál vlastně celou svoji kariéru, nikdy jsem nenastoupil za jiný tým. Působiště jsem změnil poprvé až letos. Přiměli mě k tomu okolnosti a na stará kolena ještě asi i ambice (úsměv). Od sestupu ze superligy hrál Litvínov každý rok o udržení. Každým rokem pár kluků odešlo, nedokázali jsme je adekvátně úplně nahradit, ať už příchody jiných hráčů nebo z naší mládeže. Naše dlouholetá parta se začala pomalu rok od roku trhat a všechno vyústilo až v letošní pád do Národní ligy. Po letošním sestupu vlastně skončilo i to nejužší jádro kluků a začal se přebudovávat kádr. Poslední roky jsem si tak furt říkal, že bych si chtěl ještě někdy pořádně zahrát play-off, zažít zase tu atmosférou na kterou jsem byl tolik let předtím zvyklý, kde se vytvářely ty nejhezčí zážitky a vzpomínky a kde se v těch důležitých chvílích tým semknul a stával se opravdu TÝMEM. Za nedlouho mi bude 30 a nikdo neví kolik let florbalu mám ještě před sebou. Tak jsem se rozhodl, že bych rád přestoupil do Chomutova, protože to je klub, který má všechny ty předpoklady – dobrá parta, organizace a ambice nehrát „jen“ play-off, ale i v něm udělat skvělý výsledek.“ Po postupu Chomutova do první ligy mužů jsi jako hráč Litvínova několikrát bojoval proti budoucím spoluhráčům. Jak si osobně prožíval Podkrušnohorská derby?
„Já osobně jsem to zase až tolik neprožíval. Snažím se připravit na každý zápas stejně a dát každému zápasu stejně velkou důležitost. Samozřejmě někteří hráči to tak mají nastavené a berou derby prestižněji ať už kluci z Litvínova nebo Chomutova, takže v zápase se to vždycky trochu projeví, zápasy tím dostanou trošku větší náboj a začneš to vnímat taky trochu víc. Ale derby jako takovému nějakou zvláštní váhu úplně nepřikládám. Za zmínku možná stojí série play-down mezi Chomutovem a Litvínovem, kdy zápasy byly dost vyhecované a rozhodovalo se až v posledním možném zápase. Byla to moc pěkná série se skvělou atmosférou, která připomínala boje play-off. “
Souboj o míček chomutovského Ericha Kellermana s Jiřím Pecháčkem
„Tak 90% týmu jsem nějakým způsobem znal, pár zápasů už spolu Litvínov s Chomutovem odehrály (úsměv). Blíž jsem znal samozřejmě kluky, kteří dříve za Litvínov hráli, jako Novotňák, Kelly a pak hlavně Andy, se kterým se známe už dlouho a relativně dobře, máme spolu odjezděných spoustu táborů. Musím říct, že kluci na mě působí fakt dobře. Hned při prvních trénincích přišli s úsměvem pozdravit, seznámit se a popovídat. Myslím a věřím, že mě mezi sebe už docela berou. Z těch několika tréninků je jasně vidět, že parta je to velmi dobrá, samé hlášky a srandičky, jako to bývá u všech kolektivních sportů s dobrou partou. Tohle mi myslím pomůže o to rychleji zapadnout a stát se plnohodnotně členem party a celého týmu, protože já jsem taky takový dobrák od kosti, mám rád srandu a rád si někoho zahlásím nějakou místnou i nemístnou poznámku (smích). Samozřejmě abych byl plnohodnotně členem party, musím taky něco předvést herně na hřišti, jak v trénincích, tak zápasech, aby kluci věděli, že tam nejsem jen do počtu a že se můžou na mě spolehnout i ve hře.“ V úterý naskočíš do přátelského zápasu v Liberci. Co od zápasu očekáváš?
„Těžko říct. Pár zápasu jsem proti Liberci sehrál, ale kluci se tam taky mění, stejně tak hra všech týmu se posouvá rychle dopředu. Něco už jsme si na tréninku říkali, jak by ten první zápas s Libercem měl vypadat – hlavně co se po nás chce abychom hráli a co jsme dělali v trénincích, to si myslím že bude hlavní bod zápasu, abychom si to zkusili a hráli to co si řekneme. Myslím si, že Liberec to bude mít podobně, je začátek letní přípravy, první přípravný zápas. Budou si chtít zkusit hlavně věci, které by chtěli praktikovat v sezoně. Takže podle mě nepůjde tolik o výsledek zápasu jako o herní projev a dodržování domluvených věcí. Každopádně se těším a uvidíme, jak na to aktuálně jsme. Budeme se mít od čeho odrazit do dalšího pokračování letní přípravy.“ Pro chomutovské fanoušky jsi novou tváří. Určitě by uvítali o tobě pár informací na závěr rozhovoru…
„Pár informací o mně. Florbal jsem začal hrát někdy ve 14ti letech. Předtím jsem hrál 10 let fotbal a k tomu snad všechny míčové sporty. Vystudoval jsem v Praze strojní inženýrství na ČVUT a teď pracuji jako inženýr kvality ve firmě, která vyrábí plastové kelímky. Rád celý týden, celý rok a vlastně celý život sportuji, miluji filmy a knihy a moc rád jezdím na dovolené poznávat svět. Mám nervy ze železa, jen tak se mnou něco nepohne. Jsem dost soutěživý, týmový, nevztekám se, myslím že jsem dost přátelský a dokážu ocenit a podpořit jakoukoliv formu humoru (úsměv). Na závěr bych chtěl ještě klukům z týmu poděkovat za přijetí. Doufám, že se mezi kluky rovnocenně zařadím, a to jak v lidském měřítku, tak i herně. Že díky svojí hře a zkušenostem budu stabilním členem kádru, pomůžu týmu a vybojujeme společně spoustu zápasů, a to pak hlavně v play-off ,protože tam se přece vytvářejí nejhezčí sportovní a kolikrát i lidské zážitky. A budu rád, když si třeba získám i nějaké chomutovské fanoušky (úsměv).“ V příštím týdnu se můžete těšit na další rozhovor s novou akvizicí, jímž je Daniel Grener z Přerova.
„V Litvínově jsem hrál vlastně celou svoji kariéru, nikdy jsem nenastoupil za jiný tým. Působiště jsem změnil poprvé až letos. Přiměli mě k tomu okolnosti a na stará kolena ještě asi i ambice (úsměv). Od sestupu ze superligy hrál Litvínov každý rok o udržení. Každým rokem pár kluků odešlo, nedokázali jsme je adekvátně úplně nahradit, ať už příchody jiných hráčů nebo z naší mládeže. Naše dlouholetá parta se začala pomalu rok od roku trhat a všechno vyústilo až v letošní pád do Národní ligy. Po letošním sestupu vlastně skončilo i to nejužší jádro kluků a začal se přebudovávat kádr. Poslední roky jsem si tak furt říkal, že bych si chtěl ještě někdy pořádně zahrát play-off, zažít zase tu atmosférou na kterou jsem byl tolik let předtím zvyklý, kde se vytvářely ty nejhezčí zážitky a vzpomínky a kde se v těch důležitých chvílích tým semknul a stával se opravdu TÝMEM. Za nedlouho mi bude 30 a nikdo neví kolik let florbalu mám ještě před sebou. Tak jsem se rozhodl, že bych rád přestoupil do Chomutova, protože to je klub, který má všechny ty předpoklady – dobrá parta, organizace a ambice nehrát „jen“ play-off, ale i v něm udělat skvělý výsledek.“ Po postupu Chomutova do první ligy mužů jsi jako hráč Litvínova několikrát bojoval proti budoucím spoluhráčům. Jak si osobně prožíval Podkrušnohorská derby?
„Já osobně jsem to zase až tolik neprožíval. Snažím se připravit na každý zápas stejně a dát každému zápasu stejně velkou důležitost. Samozřejmě někteří hráči to tak mají nastavené a berou derby prestižněji ať už kluci z Litvínova nebo Chomutova, takže v zápase se to vždycky trochu projeví, zápasy tím dostanou trošku větší náboj a začneš to vnímat taky trochu víc. Ale derby jako takovému nějakou zvláštní váhu úplně nepřikládám. Za zmínku možná stojí série play-down mezi Chomutovem a Litvínovem, kdy zápasy byly dost vyhecované a rozhodovalo se až v posledním možném zápase. Byla to moc pěkná série se skvělou atmosférou, která připomínala boje play-off. “
Souboj o míček chomutovského Ericha Kellermana s Jiřím Pecháčkem„Tak 90% týmu jsem nějakým způsobem znal, pár zápasů už spolu Litvínov s Chomutovem odehrály (úsměv). Blíž jsem znal samozřejmě kluky, kteří dříve za Litvínov hráli, jako Novotňák, Kelly a pak hlavně Andy, se kterým se známe už dlouho a relativně dobře, máme spolu odjezděných spoustu táborů. Musím říct, že kluci na mě působí fakt dobře. Hned při prvních trénincích přišli s úsměvem pozdravit, seznámit se a popovídat. Myslím a věřím, že mě mezi sebe už docela berou. Z těch několika tréninků je jasně vidět, že parta je to velmi dobrá, samé hlášky a srandičky, jako to bývá u všech kolektivních sportů s dobrou partou. Tohle mi myslím pomůže o to rychleji zapadnout a stát se plnohodnotně členem party a celého týmu, protože já jsem taky takový dobrák od kosti, mám rád srandu a rád si někoho zahlásím nějakou místnou i nemístnou poznámku (smích). Samozřejmě abych byl plnohodnotně členem party, musím taky něco předvést herně na hřišti, jak v trénincích, tak zápasech, aby kluci věděli, že tam nejsem jen do počtu a že se můžou na mě spolehnout i ve hře.“ V úterý naskočíš do přátelského zápasu v Liberci. Co od zápasu očekáváš?
„Těžko říct. Pár zápasu jsem proti Liberci sehrál, ale kluci se tam taky mění, stejně tak hra všech týmu se posouvá rychle dopředu. Něco už jsme si na tréninku říkali, jak by ten první zápas s Libercem měl vypadat – hlavně co se po nás chce abychom hráli a co jsme dělali v trénincích, to si myslím že bude hlavní bod zápasu, abychom si to zkusili a hráli to co si řekneme. Myslím si, že Liberec to bude mít podobně, je začátek letní přípravy, první přípravný zápas. Budou si chtít zkusit hlavně věci, které by chtěli praktikovat v sezoně. Takže podle mě nepůjde tolik o výsledek zápasu jako o herní projev a dodržování domluvených věcí. Každopádně se těším a uvidíme, jak na to aktuálně jsme. Budeme se mít od čeho odrazit do dalšího pokračování letní přípravy.“ Pro chomutovské fanoušky jsi novou tváří. Určitě by uvítali o tobě pár informací na závěr rozhovoru…
„Pár informací o mně. Florbal jsem začal hrát někdy ve 14ti letech. Předtím jsem hrál 10 let fotbal a k tomu snad všechny míčové sporty. Vystudoval jsem v Praze strojní inženýrství na ČVUT a teď pracuji jako inženýr kvality ve firmě, která vyrábí plastové kelímky. Rád celý týden, celý rok a vlastně celý život sportuji, miluji filmy a knihy a moc rád jezdím na dovolené poznávat svět. Mám nervy ze železa, jen tak se mnou něco nepohne. Jsem dost soutěživý, týmový, nevztekám se, myslím že jsem dost přátelský a dokážu ocenit a podpořit jakoukoliv formu humoru (úsměv). Na závěr bych chtěl ještě klukům z týmu poděkovat za přijetí. Doufám, že se mezi kluky rovnocenně zařadím, a to jak v lidském měřítku, tak i herně. Že díky svojí hře a zkušenostem budu stabilním členem kádru, pomůžu týmu a vybojujeme společně spoustu zápasů, a to pak hlavně v play-off ,protože tam se přece vytvářejí nejhezčí sportovní a kolikrát i lidské zážitky. A budu rád, když si třeba získám i nějaké chomutovské fanoušky (úsměv).“ V příštím týdnu se můžete těšit na další rozhovor s novou akvizicí, jímž je Daniel Grener z Přerova.
Platinový partner
Významní partneři
Hlavní partneři
