Oficiální web florbalového klubu Chomutov
27.07.2018 | Lenka Láryšová, foto: Vladimír Kapuš (www.fotokapus.cz)

Erik Štěrba, v Chomutově nově hostuje, na rodnou Kadaň však nezanevře

Erik Štěrba, v Chomutově nově hostuje, na rodnou Kadaň však nezanevře
C H O M U T O V - Od pěti let se prohání na bruslích jako každý malý chlapec, kterého nezaujal fotbal a ve svých čtyřiadvaceti začal řádit po palubovce s děrovaným míčkem na hokejce. Nikdo ho neosloví jinak než Edie a každý si ho z hřiště pamatuje díky jeho výraznému opálení. O Vánocích oslaví krásné kulatiny, ale přesto svého čertíka v krabičce nosí neustále u sebe. Erik Štěrba - nová posila chomutovského celku.
Jak bys popsal své seznámení s florbalem a své florbalové začátky?

Florbal mě očaroval od první chvíle, když nám ho na základní školu přijel ukázat jakýsi pán z Ústí ještě se starými nezahnutými gumovými „banánovkami“. Bylo nás tam dost hokejistů, takže nám to hned přirostlo k srdci a mydlili jsme to v každé volné chvíli. Od kroužků na ZŠ, přes karatistický florbal s hokejovými brankáři jsme to „dopinkali“ až do sportovní haly.

Dřív jsi působil jako hokejový brankář, ve florbale jsi změnil post na útočníka, pociťuješ v těchto postech rozdíl?

Rozdíl je v těchto postech obrovský. Když na florbale něco „zvořu“, mám za sebou ještě beky a gólmana, co to za mě můžou uhasit, ale v bráně jste většinou na všechno sami. Chyby více vyniknou. Věřím tomu, že i tlak na brankáře je větší než na hráče. Alespoň z mého pohledu. No a pak samozřejmě radost z gólu. Tu v bráně nezažijete, teda pokud nejste Mike Smith.

Tvým domácím klubem jsou Kati Kadaň, co Tě přimělo jít hostovat do sousedního Chomutova?

Kubajz. Prvním a hlavním důvodem je pro mě zahrát si s ním. Nevím, jak dlouho ještě budu hrát, ale půjdu do své šesté sezóny, sjíždím třetí pneumatiky a spolu máme odehraný necelý půlrok. A na to kolik stanleycupových a olympijských finálových zápasů jsme jako malí kluci odehráli na baráku v pracovně s minihokejkami, je to pro mě hrozně málo. A že je v Chomutově první liga, je jen malý bonus, protože i kdyby šel Kubajz za Lavim do Vyšehradu a já měl tu možnost, tak bych šel za ním.

V Kadani jsi nastupoval s číslem 71, budeš s tímto číslem nastupovat i v Chomutově, nebo ho budeš muset změnit?

Se svým číslem nastupovat nebudu, už jsme to řešili při objednávání nových dresů. V Chomutově je Malkinova 71 již zabraná, takže jsem zvolil alternativu toho, co nosí Gino v reprezentaci. Je to můj nejoblíbenější hráč od třinácti let, co jsem ho viděl hrát ve sparťanské Pegas Areně. Jezdil tam, jak se mu chtělo, nikomu puk nepůjčil a až když ze všech udělal kužely, tak to předložil někomu do prázdný. Byl jsem z jeho hry úplně unešenej. A jak je vidět, asi mě to nepustilo.

Jaký teď bude Tvůj vztah ke kadaňskému florbalu?

Z mého pohledu se kromě hraní nic nemění. Nadále zůstávám v roli trenéra kadaňské mládeže a také chci pokračovat v práci na zpevnění struktury našeho klubu. Jediní, s kým nepřijdu herně do kontaktu, budou kluci z áčka, protože se budeme časově míjet, ale každopádně chci být na každém domácím zápase, který stihnu. Zároveň jim přeji co nejvíce bodů a play-off, protože loňská jízda byla parádní a mladým by jedině pomohlo něco takového zažít.

Jinak rozhodně neodcházím uražený a nepálím mosty. Na to jsem kadaňské hale vydal příliš mnoho času a energie, abych něco takového jen tak zahodil za sebe. Já jen teď ve florbale potřebuji opět najít radost. Odpočinout si trochu od toho kadaňského, načerpat motivaci, chytit inspiraci, a pak dřív nebo později to vrátit klubu. A budu tak činit, dokud mi to čas a rodina umožní.

Chomutov a Kadaň jsou odjakživa rivalové, jak jsi byl přijat do nového týmu?

Zatím jsem byl v Chomutově pouze na „srandamači“ proti Pirátům. (smích) Takže ani nevím. Ale všechny kluky více či méně znám, konfliktní typ nejsem a v Kadani zas tolik kluků opálených jako jsem já nehraje, aby neznali oni mě, takže... Myslím si, že to bude v pohodě.

Těšíš se na novou sezónu pod vedením zcela nového trenéra a s novými spoluhráči?

Strašně se na to těším. Je to impuls, který potřebuji. Bavit se s novými lidmi, hráči. Naslouchat jim, jak jsou zvyklí to hrát, vymýšlet s nimi nové kombinace, pilovat volné údery. Tohle jsou věci, které mě baví a chci si to všechno užít pohromadě s Kubajzem…

Jakého úspěchu bys chtěl v tomto celku letos dosáhnout?

Pro letošek jsem si zatím dal dva cíle. První osobní: abych byl přínosem pro tým. Nerad bych se v listopadu pakoval se svěšenýma ušima pro nedostatečnou výkonnost. No a ten druhý týmový samozřejmě, o kterém si nejspíš ještě povíme v kabině, ale asi není veřejným tajemstvím, když zmíním play-off. Loni to klukům neuniklo o moc, tak snad když přidám nějaký ty 2-3 svoje „plívy“ zpoza brány, tak by se to mohlo povést. A pak kdo ví...

Jak by ses povahově popsal, jsi spíše horká hlava, která snadno vybuchne, urovnávač sporů, člověk, který se z každého výkonu/chyby dokáže ponaučit….?

(smích) Jistá paní recepční z chomutovské sportovní haly by za mě hned odpověděla, když jsem jí tu před pár lety po jistém nafilmovaném pádu (zdravím Morče) malinko zdeformoval dveře (ještě podesáté se zpětně omlouvám). Ale od té doby už hodně uplynulo a jde to u mě už více do klidu. Ale toho čertíka z krabičky si nosím vždycky s sebou v kapse.

Máš nějaký rituál před začátkem zápasu?

Vždycky jsem je měl. Ale jen takové ty lehce splnitelné: nově omotaná hokejka a podobně. Na florbale musím mít náramek na pravé ruce, na levé potítko místo hodinek a samozřejmě prstýnek. Ten nikdy nesundávám.

Platinový partner

Významní partneři

Hlavní partneři