„Základ úspěchu? Mít ty správné lidi,“ tvrdí předseda klubu Martin Bocian

O ÚSPĚŠÍCH

Martine, v roce 2017 postoupil mužský tým do 1. ligy. Dá se tedy říci, že právě to byl letošní nejvýraznější úspěch?
„Sportovně určitě ano. Byla to meta, o jejíž dosažení jsme se snažili už od roku 2014, kdy jsme ještě v tehdejší druhé lize hráli play up s Opavou a Black Angels. Později to byl náš cíl víceméně v každé sezóně Národní ligy. Nakonec zpětně myslím, že to přišlo v ten správný čas. Měli jsme za sebou už několik neúspěšných pokusů, které nás posílily a letos jsme to prostě chtěli zlomit. Myslím, že právě proto jsme nakonec slavili úspěch, i přesto, že jsme v rozhodující fázi sezóny prohráli čtyři zápasy v řadě – tři ve finále a hned první zápas baráže. Ten navíc po velmi špatném výkonu. Obrovskou vůlí jsme to ale dokázali zlomit a tentokrát si to už nenechat utéct. Byli jsme všichni moc rádi!“

Mužský tým tedy během deseti let postoupil o pět soutěží výš. Z Ústecké ligy do třetí, pak do druhé, do Národní a teď do první ligy. Není to docela unikátní počin?
„Nevím, jestli je unikátní, ale určitě myslím, že je zasloužený a mám z toho velkou radost. V kolektivním sportu můžete dosáhnout náhodného vítězství, porazit těžkého soupeře, a když budete mít štěstí, můžete i krátkodobě vyhrávat. Ale pokud to není podloženo tvrdou prací, dříve nebo později vás dožene vlastní osud. Pokud chcete být úspěšní dlouhodobě, musíte pracovat více, než ostatní. To není žádná převratná myšlenka, ale celé jsem to na ni před těmi deseti lety postavil. Už tehdy jsem se snažil hráčům vytvořit na tu dobu odpovídající kvalitní podmínky. Mým úkolem bylo nastavit laťku výš, než byla u všech našich soupeřů. K tomu potřebujete vesměs mladé hráče, protože ne každý „starší“ v neprofesionálním sportu chce dobrovolně dělat víc, než ostatní a je ochoten v sobě najít ambici se posouvat. Naštěstí jsme takové hráče měli. A chtěl bych na tomto místě vyzdvihnout Dana Fokta, který to celé prošel od mého prvního zápasu na lavičce v září 2007 v Ústeckém přeboru až po ten zatím poslední v prosinci 2017 v 1.lize. To je člověk, bez kterého bychom nebyli tam, kde jsme.“

Když chvíli necháme stranou mužský tým, jakých dalších úspěchů jste dosáhli v roce 2017?
To samotné slovo úspěch je relativní a každý si pod tím představí něco jiného. Tak řeknu, z čeho mám radost. Mám velkou radost z toho, že máme skvělý trenérský tým naprosto úžasných lidí, díky kterým mě ta práce pořád baví. To je základ a toho si moc vážím. Samozřejmě mám radost z toho, že je o nás zájem, všechny kategorie máme naplněné a dokonce jsme založili i některé nové. Snažil jsem se vždy sledovat co nejvíc tréninků i zápasů a být v centru dění, takže mohu srovnávat a mám obrovskou radost z toho, když vidím, jak velké pokroky jednotlivé děti dělají, přestože na ně nikdo nekřičí. Zlepšují se zejména díky tomu, že je to baví.

O LIDECH

Téměř v každé odpovědi se zmiňuješ o lidech. Je lidský faktor skutečně tak důležitý?
Rozhodně! Je naprosto zásadní, obzvlášť v kolektivním sportu. Je to jedna velká symbióza. Trenéři to dělají kvůli dětem, musí k nim mít kladný vztah, na tom si zakládáme. Děti to baví a také rády chodí na tréninky, mnohdy právě díky trenérům. Rodiče si zase pečlivě vybírají a většinou nesvěří své děti tam, kde nejsou ti správní lidé.

Víte, spousta trenérů, když se s nimi bavíte a když je posloucháte, mluví vzletně o poslání trenéra mládeže a tváří se, jakože všechno už ví. A pak je vidíte na střídačce nebo v tréninku a je vám těch dětí úplně líto. Ani u nás samozřejmě není vždy vše ideální a občas někdo takříkajíc „ulítne“. I to je ale ten lidský faktor, i trenér je jen člověk. S plnou vážností ale můžu říct, že máme u dětí ty nejlepší lidi, kteří ke všemu přistupují profesionálně a přitom s obrovskou pokorou a neustálou touhou se vzdělávat.

Jaká je vlastně hlavní myšlenka klubu a jak těžké je ji udržet i když klub roste do velké organizace?
Ta myšlenka je celých těch deset let stejná. Především přispět k výchově dobrých lidí. A potom samozřejmě vychovávat hráče s jasnými hodnotami, morálně silné, sebevědomé a schopné vlastního rozhodnutí. K tomu je potřeba vytvořit takové prostředí, ve kterém se budou hráči cítit komfortně, šťastně a ve kterém se budou moci zlepšovat. Tuhle myšlenku jsem do toho před deseti lety vložil a zastával ji, i když, přiznejme si, nebyla vždy populární, jelikož v tom konkrétním turnaji nebo zápase když sedíte na tribuně, tak chcete okamžité výsledky. Bylo důležité si ji umět obhájit a neuhnout z ní. Dnes díky trenérům máme tuhle stejnou myšlenku ve všech kategoriích a řekl bych, že i když se z klubu stala velká organizace, tak tyhle hodnoty jsou jsou tu s námi pořád.

Zmínili jsi i rodiče, vděčné to téma. Jak je to s rodiči ve Florbal Chomutov.
„I tady jsem moc rád. Já jsem vlastně jenom rád (smích). Ne zcela vážně musím říct, že jsem přesvědčen, že drtivá většina rodičů tuto myšlenku dříve nebo později přijala. A když se nad ni zamyslíte, tak vlastně cílem toho je chránit děti před ambicemi nás dospělých a nechat je prožít si své radosti naplno. Vážím si té důvěry, kterou nám rodiče projevují tím, že nám svěří to nejcennější, co mají a je to pro nás velký závazek. Najdou se samozřejmě i tací, kteří mají jiný pohled a očekávají věci, které neumíme, nebo nechceme. Nikdy nemůžete sloužit všem. Jsou věci, ve kterých rádi vyjdeme vstříc, ale přes něco nejede vlak.“

O ZMĚNÁCH

Před časem jsi avizoval, že v roce 2018 dojde ve struktuře klubu k určitým změnám a opustíš některé své funkce. Můžeš přiblížit, proč jsi se tak rozhodl?
„Jedná se podle mě o přirozený vývoj. Každý máme v nějaké době nějakou roli. Ta moje tu dlouho byla klíčová a jedinečná, ale není možné ustrnout na jednom místě. V roce 2016 jsem se v určité situaci vrátil na post předsedy klubu, protože to v tu chvíli bylo potřeba a bylo to důležité. Ale všem bylo jasné, že dlouhodobě nelze kumulovat funkce předsedy klubu, šéftrenéra mládeže a ještě trenéra „A“ týmu. Navíc jsem do toho stále trenérem dětí. Jenže tak, jak klub roste, postupuje do vyšších soutěží, zvyšují se nároky na klub, trenéry i hráče, je potřeba jít více do detailu. A k tomu nutně potřebujeme najít další schopné lidi, mezi které budeme moci rozdělit kompetence a díky kterým budeme moci do budoucna klub rovnoměrně rozvíjet ve všech oblastech jeho činnosti.“

Máš už nějaké konkrétní představy, jak by mělo nové nastavení vypadat?
„Ano. Po dlouhých úvahách a nekonečných konzultacích jsem se rozhodl, že ze současných funkcí je pro mě v tuto chvíli nejdůležitější pozice předsedy klubu. Tady cítím, že můžu být nejvíce prospěšný a zároveň budu moci udávat tempo, ovlivňovat dění a nastavovat naše společné vize. Samozřejmě s vědomím, že budu muset opustit placenou pozici ve florbalu a vrátit se k civilnímu zaměstnání, protože pozice předsedy klubu je stále čestnou funkcí. Krokem číslo jedna, který máme v tuto chvíli téměř zcela vyřešen, je tedy obsazení mé pozice šéftrenéra mládeže. K této změně dojde od 1. července. S tím skončí i moje trenérská role u dětských týmů. Krokem číslo dva, který v tuto chvíli řešíme, je příchod alespoň jednoho dalšího trenéra do oblasti dospělých týmů, tedy do kategorií muži, junioři, dorost. Tady mě hodně tlačí bota a nejsem spokojen s tím, že jsem hlavním trenérem všech těchto tří podle mě důležitých kategorií. Takže řešíme personální posílení v této oblasti, což je ale velmi složité, jelikož moje nároky nejsou zrovna malé. Ale je to důležitý krok a já věřím, že se nám povede. Pokud vše půjde tak, jak si představuji, měl bych zůstat hlavním trenérem maximálně dvou z těchto tří kategorií, přičemž jedna z nich by měl být juniorský tým.“

Upřímně. Nebude ti trénování dětí chybět?
„Jasně, že svým způsobem bude. Ale zároveň si potřebuji odpočinout. Za posledních deset let jsem neměl téměř žádný volný čas. Během týdne je to z tréninku na trénink a o víkendu, kdy všichni odpočívají, tak já pendluji mezi pěti týmy. Často přejíždím tak, abych za den stihl dvě i více akcí. A když to takhle děláte deset let, víkend co víkend, tak vás to dříve nebo později dožene. No a než by mě to mělo dohnat úplně, je lepší v určitou chvíli odejít. Výhra je, pokud máte ty správné lidi, kteří ve vaší práci budou pokračovat. Já je mám a byl by hřích toho nevyužít.“

Není to tedy žádný definitivní odchod?
„Můj definitivní odchod z florbalového klubu může nastat jen dvěma způsoby. Tím prvním je, pokud si to bude přát většina jeho členů a tím druhým je smrt (smích). Je to moje druhá rodina a ta se dobrovolně neopouští. Ale chci mít víc času na sebe a na věci, které jsem v tom každodenním kolotoči nestíhal. Sám nejlíp vím, kolik toho ještě nevím. Takže se chci věnovat studiu, rozšířit si obzory v pedagogice, rád bych od září přidal i studium nejvyšší trenérské licence na FTVS. Chci potkávat nové lidi, poznávat nová místa. Myslím, že člověk by se měl učit celý život. Potřebuji načerpat nové informace a zkušenosti, abych je v budoucnu mohl zase předávat dál.“

O VIZÍCH

Florbalový klub v Chomutově bude v roce 2018 slavit 20. výročí od svého založení. Jak moc významné to bude a co vše se v rámci oslav chystá?
„No v první řadě oslavíme toto jubileum další celoroční tvrdou prací a chystáme celou řadu novinek pro naše členy. Neznamená to, že si dáme na rok pauzu a budeme jen slavit, ačkoliv by se to mnohým jistě líbilo (úsměv). Ale samozřejmě nás čeká také celá řad speciálních akcí. Začneme už v únoru, kdy do Chomutova zavítá znovu po třinácti letech národní tým a budeme pořádat přátelský trojzápas juniorů Česko – Švýcarsko. Poté bude celá šňůra vzpomínkových setkání, benefičních zápasů, exhibicí. Vrcholem bude vydání knihy podrobně mapující celou dosavadní historii klubu. Pokud vše půjde podle plánu, měla by jít do prodeje 1. září příštího roku.“

A co bude dál? Jakým směrem se plánujete vydat do dalšího desetiletí?
„Směr se pokusíme držet stále stejný. Jenom budeme zlepšovat kvalitu jednotlivých činností. Možná už to bude znít jako klišé, ale znovu musím zopakovat, že pokud se budeme i nadále opírat o skvělé lidi a bude se nám dařit připojovat i další, pak pro nás v budoucnu žádný cíl nebude dost velký. Naším cílem je samozřejmě hrát v Chomutově nejvyšší soutěže mužů i žen. A jsem přesvědčen, že za dvanáct měsíců budeme k tomuto cíli opět o něco blíž.“

Co bys popřál členům klubu do roku 2018?
Především pevné zdraví, hodně úspěchů, radosti, štěstí a zážitků s těmi, které mají rádi.