Oficiální web florbalového klubu Chomutov
31.12.2016 | Redakce, foto: Roman Dušek (www.mazlik.net)

Očima Martina Bociana: „Zlomový rok, spousta práce a velké plány!"

Očima Martina Bociana: „Zlomový rok, spousta práce a velké plány!
C H O M U T O V - Rok 2016 bude za pár hodin minulostí. Na jeho úplný závěr jsme pro vás připravili obsáhlý rozhovor s šéftrenérem klubu a zároveň jeho předsedou Martinem Bocianem. Povídali jsme si o důležitých momentech roku 2016, o způsobu výchovy dětí i o plánech pro následující měsíce.
Martine, hned na úvod tradiční otázka. Jaký byl rok 2016 pro Florbal Chomutov?
„Zlomový. Klub narostl do obřích rozměrů, máme přes tři sta aktivních členů. Po osmnácti letech existence jsme poprvé řešili ideové rozpory. Bohužel jsme naši energii na čas odklonili od sportu. Bylo důležité, aby si klub ujasnil své další směřování. Měli jsme dvě valné hromady, členové klubu nakonec rozhodli jednoznačně. Jsem za to velmi rád, protože pak jsme se mohli opět začít věnovat plně naši činnosti tak, jak tomu bylo v letech předchozích.“

Pokud se ohlédneš zpětně, dalo se podle tebe situacím z první poloviny roku předejít?
„Možná ano. Na druhou stranu není nic divného na tom, že z těch stovek členů se najde několik, kteří mají jinou představu a chtěli by klub vést jinak a jinam. Rozhodující je vůle většiny a ta se jasně ukázala. Já mám rád určitou kontinuitu a srozumitelnost. V rámci postupného vývoje se vždycky objeví nějaké dílčí nedostatky, ale zásadní kroky musí následovat v logické řadě.“

V září tě valná hromada spolku zvolila předsedou klubu. Těšila tě tato volba?
„Samozřejmě, že ano. Těší mě, jak jednotně mimořádná i řádná valná hromada hlasovala. Když něco děláte více než 10 let, tak vás potěší, že to druzí oceňují. Spojení funkcí předsedy a šéftrenéra není určitě ideální, obě pozice mají spoustu povinností a je náročné je skloubit dohromady. Ale v situaci, která nastala, nebylo jiné řešení.“

Co je tedy náplní tvoji současné práce?
„Dopoledne jsem předseda klubu, vyřizuji administrativu, připravuji dotace, vyúčtování, kontroluji hospodaření klubu a věnuji se organizačním záležitostem. Odpoledne přepínám na šéftrenéra, plánuji tréninky, věnuji se vzdělávání a snažím se spolupracovat s trenéry na plnění našich sportovních vizí.“

První je člověk, druhý sportovec a až třetí florbalista

Obecně se tvrdí, že děti v dnešní době méně sportují a tráví více času u počítačů. Pociťuje také florbal tento trend a jaký je na to tvůj názor?
„Ano, tráví více času u mobilů, tabletů a počítačů. Je to trend dnešní doby, který není v naší moci změnit. Slýchám spoustu trenérů, kteří stále naříkají, že děti dnes nesportují, ale jen sedí u počítače. Slovy Járy Cimrmana: Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak jediné, co s tím můžeme dělat. Úkolem trenérů je se s tím smířit. Elektronika k dnešním dětem patří. Co ale musíme udělat je to, ukázat jim, že kromě toho mohou trávit čas i sportem. Dokázat je zaujmout natolik, aby byly ochotny to na pár hodin denně odložit a jít sportovat. O to tady jde.“

Co je tedy v dnešní době v tréninku dětí nejtěžší?
„Naučit je spolupracovat. Doba je velmi individuální, každý hledí sám na sebe. I nastavení společnosti je takové, lidé tak uvažují. Děti v tomto prostředí vyrůstají. Každý má jiné rodinné zázemí a výchozí podmínky. Pak se takhle sejde 30 dětí a mají tvořit kolektiv. Není vůbec jednoduché vytvořit aktivní a spolupracující skupinu postavenou na skutečně zdravých základech. Je to ale klíč, který když najdete, máte vyhráno. A čím dříve se to děti naučí, tím lehčí práce v budoucnu s nimi je.“

Jak toho docílit? Co je tedy tou hlavní myšlenkou, kterou klub razí ve výchově dětí?
„Hlavní myšlenkou je vytvářet prostředí, ve kterém budeme přispívat k tomu, abychom vychovávali především kvalitní lidi, nadšené sportovce a až na třetím místě to jsou florbalové dovednosti. Je statisticky dáno, že vrcholovými sportovci se stanou asi 3% ze všech, kteří v mládí sportují. Vnímám jako společensky důležité, aby těch zbylých 97% si do svého dospělého života odneslo silné morální hodnoty a návyk k pravidelnému sportování.“

Nekraďme dětem vlastní prožitky!

Klub od letoška zahájil širší tréninkový plán a každému družstvu přidal tréninky. Proč jste se rozhodli k tomuto kroku?
„Myslím, že je důležité, aby děti vyrůstaly ve všestranném prostředí. Nejlépe, pokud dělají více sportů zároveň. To je ovšem finančně náročné a mnoho rodin si nemůže dovolit, aby jejich děti hrály fotbal, tenis a florbal zároveň. Proto se snažíme připravovat pestrý tréninkový program, který umožnuje prakticky každodenní sportování.“

Do tréninkového plánu jste zařadili také plavání a atletiku. Proč jsou důležité a plánuješ ještě nějaké další aktivity?
„Atletika je důležitá, protože ve florbalu rozhoduje rychlost. Plavání je zase dobrý kompenzační prvek k jednostranně zaměřenému sportu a zároveň pomáhá zdravě rozvíjet svalovou soustavu dětí. Plánujeme ještě přidání třetího důležitého pilíře a tím je gymnastika. Rádi bychom od příští sezóny měli ve svých řadách i specialistu, který by pomáhal v rozvoji obratnosti a pohybových dovedností.“

Co je podle tebe v dětském sportu nejdůležitější?
„Podle mě je to vlastní prožitek. Pamatuji si, jak jsem jako malý při hokeji na rybníku prožíval vše, co se mi povedlo. Proto mě to tak bavilo. Dnes o to děti mnohdy vědomě i nevědomě připravujeme tím, že je neustále ovládáme jako naší osobní hračku. Stále i spousta trenérů vnucuje dětem během hry nebo tréninku svoje vlastní řešení, než aby nechali řešit tu kterou herní situaci samotné děti. Ti jsou pak zmateni, nevědí, co mají dělat, nebo jsou zklamáni, že to nedokázali vyřešit tak, jak po nich rodič chtěl.“

Takže vítězství nejsou důležitá? Jde hlavně o zábavu?
„Vítězství jsou určitě důležitá, ale hlavně pro děti. Vítězství ke sportu patří, stejně jako porážky, úspěchy i neúspěchy. Každý hráč chce vyhrát, o to se hraje. To dává sportu ten náboj. Musíme si dát ale velký pozor, aby trenéři nevyužívali děti jako nástroj pro své osobní vítězství. Stále je to týmová hra a úkolem trenérů je umožnit a pomoci hráčům prožívat ten jejich zápas a přitom se snažit rozvíjet jejich dovednosti. Nesmí se z toho stát zápas trenéra, který zuřivě touží porazit svého soupeře a hráče používá jen jako prostředek k vlastnímu uspokojení.“

Rodiče hrají zásadní roli!

Jaká je role trenéra v dnešní společnosti. Je stále ještě tou respektovanou osobností, jak tomu bývalo dříve?
„Nejsem úplně takový pamětník, i když už mi bylo třicet (smích). Ale jestli to mohu hodnotit, tak bych rozlišil dvě roviny. Na jedné straně postavení trenéra ve společnosti určitě není takové, jako dřív. Stejně jako postavení učitele a i dalších profesí. Na druhou stranu stejně, jako existuje dobrý a špatný zedník, existuje také dobrý a špatný trenér. Je to odpovědná práce a jednou z jejích součástí je umět se vyrovnat i s tím, že vás druzí budou hodnotit.“

Často diskutovaným tématem posledních let je role rodičů ve sportu. Jak důležitá je spolupráce trenéra s rodiči?
„Skoro bych řekl, že to je jedna z nejdůležitějších dovedností. Aby vše fungovalo tak, jak má, musí rodiče vědět, co mohou očekávat od trenéra a naopak. Jestliže v tomto vztahu panuje shoda a vzájemná důvěra, mají to děti mnohem jednodušší.“

V čem konkrétně?
„Představte si, že jste na hřišti. Na střídačce stojí trenér a na tribuně sedí rodič. A vy víte, že oba vás budou hodnotit. A ještě víte, že každý po vás chce něco jiného. Takže ještě dřív, než vkročíte na hřiště, víte, že někdo nebude spokojen. At uděláte cokoliv, nebude to dobře. A to není úplně nejlepší prostředí pro vlastní prožitek. V podstatě v tom případě trenéři a rodiče po dětech chtějí, aby jim dělali radost, ale přitom zapomínají, že radost z toho v první řadě musí mít děti samy.“

Jakým způsobem lze dosáhnout rovnováhy mezi rodiči, trenéry a dětmi?
„Především rodiče musí vědět, co od klubu a trenérů očekávat. Musí být ztotožněni s myšlenkou, systémem výchovy a musí existovat maximální důvěra. To je dobrá výchozí pozice.“

Dospělý hráč? Především sebevědomá osobnost!

Bavili jsme se o dětech, jejich všestranné výchově a přístupu k nim. Kde je ale hranice mezi dítětem a dospělým?
„Z hlediska práva je ta hranice dovršením 18ti let. Samozřejmě dospělým se hráč stává v momentě, kdy začne nastupovat za mužskou nebo ženskou kategorii. Nicméně existuje podle mě určitý předstupeň, který odpovídá období mezi 15-18 rokem, tedy ve florbale kategorie dorostu a juniorů.“

V čem jsou tyto kategorie odlišné?
Hráči už mají za sebou spoustu let učení a ve věku dorostu jde především o rozvoj všech naučených dovedností. Vyžaduje to pravidelnou, cílevědomou a každodenní práci. Tady se ukazuje pravý charakter a už nestačí jen talent. Je to velmi kritické období, proto je důležité, aby na to hráči byli připraveni a chtěli na sobě pracovat. Do dospělého „A“ týmu se všichni nevejdou, ale pokud máte ten sport skutečně rádi, budete ho chtít hrát vždy co nejlépe, bez ohledu na to, na jaké úrovni.

Jaký je vlastně ideál dospělého hráče Florbal Chomutov
„Je to především sebevědomá osobnost. Hráč, který je schopen se na hřišti samostatně rozhodovat. Hráč, který je silnou individualitou, ale není individualista. Takový, který dokáže využívat své naučené dovednosti ve prospěch týmu.“

Čekají nás velké výzvy

Jaká je nejbližší budoucnost klubu Florbal Chomutov? Co vás čeká v příštích týdnech a měsících?
„Máme toho před sebou velmi mnoho. Většina hlavních témat, která nás v první polovině roku čekají, se týkají vnitřní struktury klubu. Ve spolupráci s trenéry chceme konzultovat nastavení priorit a kultury uvnitř klubu, která nám umožní efektivněji pracovat s jednotlivými hráči a týmy. Tu následně chceme dobře komunikovat mezi hráči i rodiči, aby každý znal hodnoty naší organizace a aby byly cítit doslova na každém kroku. Teprve pak půjde o plnění sportovních cílů. Budeme se snažit dále zkvalitňovat podmínky hráčům i trenérům tak, aby zde všichni byli spokojeni. Čeká nás toho opravdu hodně.“

V minulosti se v Chomutově pořádaly extraligové zápasy. Chystáte něco podobného?
„Ano, připravujeme několik projektů. Extraligové zápasy se osvědčily, ale nechtěli jsme z toho dělat rutinní záležitost. Ted po krátké pauze chceme vrcholové zápasy do Chomutova znovu vrátit. A to bud na úrovni superligových týmů, nebo některého z reprezentačních týmů České republiky.“

Co bys popřál členům klubu do roku 2017?
Především zdraví, to je pro sportovce, a vlastně nejen pro sportovce, nejdůležitější. Potom štěstí. Rád bych, aby všichni v našem klubu byli šťastni. Určitě odhodlání překonávat stále nové a nové výzvy i překážky, které se na naší cestě objevují. Také prožitky, aby jich v roce 2017 bylo co nejvíce. A v neposlední řadě, aby jim florbal přinášel stále větší a větší radost.

Platinový partner

Významní partneři

Hlavní partneři